V mojem stavu bych asi měla ležet a ne psat článek, ale dojmy, které mám by bylo nejlepší zprostředkovat dokud jsou čerstvé... Vděčím studium na Caritas, při příležitosti slavení dne církevních škol, že jsem měla možnost setkat se s takovou osobností... Sic to není úplně splněný sen, to bude až si s ním podám ruku až uvidím jeho dílo až někdo z těch, kdo mi slibovali výlet na Slovensko to splní ;)), ale vděčím těch pár hodinách poslouchání jeho ohromných myšlenek, kterých bylo nespočet..vlastně v každé větě a mrzí mě, že nemám takovou paměť, abych mohla zprostředkovat všechny....
Bylo zvláštní čekat na člověka, kterého máte v takovém obdivu a úctě za jeho činy... Čekat a přemýšlet jak bude vypadat, jak se bude chovat.... Najednou vchází do místnosti, z každé strany podpírá slepého vede je na místo... Celou dobu ho pozoruji a nechce se mi věřit, že je to opravdu on... Člověk malý vzrůstem, velký myšlenkami... ten adrenalinový člověk, který mate svým vzhledem....
Na přednášce bylo spousty lidí, studentů i učitelů a i nevěřících, kteří čekali, že Marián bude mluvit o všech jeho případech a problémech lidí, o které se stará..., ale myslím, že on věděl, kterým směrem má opravdu mířit...
Nejdříme mluvil o naší službě-o caritas-lásce..o tom, že duchovní život se službou druhému tvoří pulkruhy-kruh a není možné aby bylo jedno bez druhého.. Služba bez víry a víra bez služby...
Začal nám popisovat různé zážitky z dětství a ze školy... Jak ho vybírali do různých sportovních závodů, jak často vyhrával a jak byl díky tomu oblíbený a uznávaný....., ale neříkal to pro pýchu, ale pro pokoru. Mluvil o tom jak neuměl střílet, jak strefoval při závodě terče soupeře místo vlastního, ale nakonec do svého se strefil tak dobře, že to vlastně nebylo bráno na zřetel.. jak se měl strefit "granátem" do určeného místa a vůbec to neuměl, ale při závodě všechny spadly přímo do středu a nikdo nechápal...a jak on věděl, že to jen díky Bohu a vždy vzhlédl do nebe s vděčností... Však mluvil i o prohrách... o tom, že s týmem byli v jednom závodě poslední a oni všichni se vzdali, aby nebyli na posměch a vrátili se na start, ale on jediný běžel dál, doběhl uplně poslední, ale všichni mu tleskali jako vítězovi... Jak se měl utkat se soupeřem v boxu, o kterém mu osobně řekli, že je o hodně silnější a že asi nevyhraje, ale at se nevzdává a že on šel i když věděl, co ho čeká a nevzdal se....
Mluvil také o tom jak rád lozí po skalách a jak se mu obrátil život, když jednou spadl a mohl být mrtví... Mluvil o tom, že jsou na skalách místa, kde člověk nemůže ani tam a ani zpátky a že v těch situacích se mu časem začnou třepat kolena a brzy spadne.. A že člověk se dostává mnohdy do takovýchto životních situací, kdy nemůže ani tam a ani zpátky a že často padá dolů... A že když pro něj přivolají helikoptéru, tak sešlou lano, člověk se rychle přiváže a rozřeže své jištění, aby ho zachránili a že tímto pohybem-spuštění lana a pak odříznutím vlastně dělá kříž, že se vzdává svého života a odevzdává se do jiných rukou a že Bůh vždy čeká na tento okamžik, na modlitbu pokorného člověka, která může být jakákoliv, hlavně když je ze srdce a že to Mu stačí na to, aby tam poslal helikoptéru, aby ho zachránil...
Dále začal mluvit o vztazích... o tom jak přemýšlí kluk o holce a holka o klukovi... o tom jak si má kluk vážit holky a jak ji může ublížit, jakou máme cenu... Také nám popisoval to, jak měl rád svoji přítelkyni, jak si ji strašně vážil a byl bezhlavě zamilovaný.... Také mluvil o dětech o mateřské lásce...o Panne Marii a úctě k ní A nejvíce mě dostalo, když nám začal popisovat jakou má lásku k malým dětem, jak za ním všechny děti chodí, jak mu dávají pusu a říkají, že ho mají rády a najednou se Marián podívá směrem k nám se slovy-Já přece nejsem pedofil, mám rád děti, ale nejsem pedofil... Byla to slova ze srdce, jeho oči jako by žádali-prosím nemyslete si to o mě, vždyť já jím nejsem..
Vlastně hodně z řad nevěřících čekalo na to, jak bude mluvit o všech lidech okolo, ale Marián si vybral právě téma tak důležité.. Věděl, že mluví k mladým lidem pohoršených světem a že na toto téma se s nimi nikdo nebaví a že pouze o tomto potřebují slyšet... Možná některé zklamal, ale myslím si, že jiným mluvil přímo do nitra a snad zasáhl.... Probral vlastně spousty různých problému týkajících se nás-služba druhým-náš obor, poukázal na to jak máme být pokorní, nevzdávat se a jen věřit způsobem, aby to bylo blízké i nevěřícím a na svých životních situacích..dále mluvil o vztazích a problémech dívky i chlapce o jejich smýšlení a úctě...
To všechno úžasné završil nádhernou mší svatou s nádherným kázáním, kde poukazoval na to, proč nám neustále dokola svítí svíčka-věčné světlo v kostele, když by mohli mít umělé světlo.. Ukázal na živé světlo ze svíčky a na heligonové světlo u stropu a říkal jak moc dokáže svítit to heligonové při srovnání s chabou svíčkou, ale že je umělé a že mi máme být živou hořící svící a máme si doplňovat olej-svatou zpovědí a abychom neshořeli, máme chodit na mši a ke svatému přijímání, abychom byli opravdovým světlem....
Těch myšlenek bylo fakt mnoho a byly vážně silné a zasahující a já si vážím toho, jakým směrem směřovat přednášku, že nám neříkal jen o případech, ale že mluvil k nám, že se nám přiblížil a dotýkal....
tak to Ti Leni závidím. A Káto, vnuknula si mi naději ;)))
Jani, všechny jeho myšlenky byly opravdu skvělé! Díky, že jsi mi to teď připomněla :) jsem ráda, že mluvil o těch vztazích, sexu apod. Protože to je teď aktuální v našem věku. Ale čekala jsem, že díky tomu se rozjede vlna kritiky na něj od ostatních.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.