Použila jsem největší zbraň-LÁSKU

Další krátké svědectví z mého dlůhého života..-snad :-D

Už sem to říkala asi třetímu člověku a nejraději bych to chtěla říct každému, koho potkám :-D ne, že bych byla na sebe hrdá..:-D, ale jen jsem vděčná za to, že On tolik proměňuje....

Už tam nebudu, nebudu s těmi dětmi ze kterých jsem tolik čerpala i když jsem toho měla už mockrát fakt moc...Někdy je to náročné, ale nikdy nezapomenu na ty užasné chvíle, které mi dala měsíční praxe u nás ve školce s těma ratolestma, se kterýma to bylo někdy aj o hubu :-D :-D Ale myslím si, že moja láska k nim byla tak nějak vzájemná a taky mi to dávaly najevo....-až na jednoho..

V životě sem neviděla a asi neuvidím tak malé-6leté dítě, aby tak nádherně kreslilo..zamozřejmě dinosaury a zvířata..... :))), ale o ten dar se se mnu nechtěl podělit, nechtěl mi ukázat ani obrázek a už vůbec ne mi nějaký věnovat...vůbec se se mnou nebavil a na moje otázky většinou reagoval slovy-no a co, nech mna, neřeknu, neukážu.....Celkem mě to mrzelo, protože mě zaujal a pamatovala sem si ho z praxe před dvěmi lety...Když nevíte, proč se tak člověk k vám chová, protože to nechce říct a vy ste mu nic neudělali a nechápete to..., celkem to mrzí....a zvlášt od dítěte..

Jednou, už poslední týden si donesl kartičky zvířat, ale nechtěl je ukázat a když jsem mu řekla, že si o takových zvířatech budem povídat v kruhu a že je všem může ukázat, řekl, že ne, že mi je nikdy neukáže a že až si o nich budeme povídat, nevezme je do školky...Další den si kreslil u stolu, kde jsem něco dělala a začal tam mluvit celkem neslušně, tak sem mu řekla, že sa chová jak malé dítě a že už má jít do školy a že my ho dáme asi do maláču, jestli se tak bude chovat a on, že mě probodne nožem, strašně sa smál a já byla celkem nahnutá....Šestileté dítě a výjde z něho něco takového...., když jsem se snažila mu něco na to říct, slyšela jsem jen zase-nechci, nech mna, ne, ticho atd.....a já byla odvařená....A co jsem z toho měla? Chodila jsem za všemi jako vždy, bavila sa se všema, hrala si se všema a k němu jsem se chovala uplně stejně jako ke všem. Chválila jsem ho za obrázky, bavila se s ním i když on se mnou ne....Chodila jsem kolem něho a celé dva týdny jsem si říkala, proč se se mnou nebaví......a také, proč to prostě nepustím z hlavy a neignoruju ho tak, jak on mě....

Zbývaly dva poslední dny a on si najednou příjde a jestli nechcu ukázat ty obrázky, že mi je chce ukázat...a já, že šak nechtěl, tak asi ne...a on, že chce a já, že možná potom...Potom přišel, začal mi je ukazovat, začal si se mnou o nich povídat a já jsem nechápala ještě víc než před tím....Druhý den mě nuda vyhnala za ním ke stolečku, pokůšat sa taky o kreslení dinosaurů z knížky-nikdy jsem je nekreslila :-D Mu se zalíbil první obrázek tak, že si ho vzal a musela sem mu kreslit 4 další a on mě za ně furt chválil-To si udělala dobře paní učitelko, to tak má být, to je dobré...atd....Potom jsem pro něco jela dom a tak jsem vyhrabala knížku dinosaurů, která byla v knihovně eště po bráchoch a donesla jsem ji m ju ukázat a on byl uplně nadšený a potom mi řekl, že ví, kde bydlím a že za mnu bude chodit a že mna má rád.......

Když jsem odcházala o hodinu pozděj než jsem mohla odejít, nechtělo se mi, byla sem nešťastná a šlo vidět, že i oni jsou nešťastní...., moje zlaté ratolesti, se kterýma sem si fakt užila :-))), ale odcházala jsem uplně štastná z toho, že on byl mezi těma, kteří sa se mnu nechtěli lůčit a že jsem dokázala aspon trochu obměkčit srdce jednoho zatvrzelého dítěte, které už v tak nízkém věku bylo tolik pošpiněné...

A tak se jen dále usvědčuju v tom, že když po mě někdo kamenem, já po něm musím hodit Lásku.....a že to fakt funguje... :)))