Stalo se Vám někdy něco, nad čím jste se vážně pozastavili a ptali se sami sebe, jestli je to ještě možné a to ještě v této dnešní době....?
Mně se to stalo při cestě do Zlína, kerou jsem vážila poprvé za celý rok od nás busem a jsem za to vděčná....
Na půli cesty na nás čekala i stařičká paní o berličkách....autobus se otevřel, ona se snažila stařeckým pohybem, který svědčil o jejím staří, ale snad i o celém jejím krásném životě..., protože ona byla krásná....ona svítila....Sotva vyšla schody, usmála se na řidiče a rozhlédla se na přeplněný autobus a já začala prosit o to, aby jí někdo pustil bo sama jsem byla uvíznutá...Autobus se zavřel a začal rozjíždět a ona se sotva držela na nohou, ale usmívala se....jako by měla pochopení pro všechny ty mladé, zdravé lidi, kteří seděli a dívali se na ní..a jako by ona sama si připadala jako přítěž společnosti a její mysl byla naplněná studem....
Naštěstí slečně vedle mě to nedalo a odsedla si a stařinka si stěží přisedávala a ještě se jí zasekly berle...Dosedla, podívala se na mě a s pohledem vystihoný stud pronesla:,,to jsem ale nešika, že?" Já se na ni dívám neschopná slov, v očích slzy a skrze má ústa projde jen nějaké:,,ne, to vůbec...", které bylo asi jediné, na co jsem se v tom okamžiku zmohla....
Celý zbytek cesty jsem si přehrávala ten moment, kdy stařičká paní sotva stála na nohou, belhala schody a přitom zářila a která si podle jejího pohledu připadala jako přítěž společnosti..., ale já mám pocit, že to né ona, ale ostatní, kteří by ji nechali stát a čekat na to jestli jí někdo pustí, jsou přítěží..
Je neuvěřitelné jak jeden takový člověk vám během chvíle pomůže k takovému uvědomění...už ji nikdy neuvidím, ale za toto jsem jí vděčná....a nejradši bych jí obejmula a poděkovala...
Děkuju! Krásný článek! I já znám několik lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou přítěží společnosti, ale opak je pravdou! Jsou pro společnost úžasným obohacením...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.