Tam,
kde se nebe země dotýká,
kde milost proudí a protéká
do srdcí otevřených
a upřímných,
srdcí radostných
i zraněných.
Tam,
kde růže i z kamenů kvetou,
kde slunce svítí i když je noc,
tam,
kde se vždycky střetnou
sláva a moc.
Tam,
kde kříž stal se vítezstvím,
kde zlo ztratilo svou vládu,
tam,
kde Boží ruka příspívá k jeho pádu.
Zlo jen přes ochraný plášť smí se dívat,
jak všichni milosti a odpuštění můžou příjímat.
Co bylo skryto,
tam se odkrývá,
a celé to místo
Panna Maria svým pláštěm přikrývá.
Na kopci tam velký kříž,
bosí mu můžu být ještě blíž.
Kameny ostré nohy drásají,
však nebolí to víc než náš hřích,
který může odčinit bolest od jednoho z nich.
Vžyt bolest spásu přináší-
pro Něj to nejdražší.
Vidět lze Boha ve tvářích usměvavých,
slyšet lze Jej v radostných písních
ze srdce,
to Jeho dotýká se nejvíce.
Tam je to místo,
odkud lidé odchází znovuzrozeni
a uzdraveni,
když život svůj Mu odevzdají.
Každý může dojít ke spasení
a získat příslib v ráji,
ale jen pouze s vírou,
se to místo může stát ráje branou.
Nevím, kolik lidí z té naší Medžu grupy to bude číst, ale šeckym moc děkuju, fakt sem to čekala šecko horší:-D:-D:)))
Nádherné!
Tuto báseň si chci pročíst ještě několikrát. Až pak budu hledat superlativy jak pro Pannu Marii v Medžugorje, tak i pro toto dílo.
:))))) děkuju, však si nemyslím, že ta báseň shrnula uplně všechno....v Medžu jde o mnohem víc :))))))
krásné!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.