Požehnaný den.....

Dnes mi bylo strašně krásně.....a to fakt moc.......Měly jsme jet s Monču a Alču na Provodov na pouť a potkat se tam ještě s děckama z Medžu...Já se na to moc těšila, ale uplně mě odradila ta představa,když jsem se dozvěděla, že bych tam měla jet na kole 40kilometrů tam i zpátky+mojich plus mínus 6 navíc........., ale cerky se tak rozhodly a pokud jsem chtěla jet s nima, tak jsem musela absolvovat tuhle hroznou a dalekou cestu........

Strašně mi k tomu pomohl i ten článek od Káti, tak jí za to pozbuzení taky děkuji...

http://katulda.signaly.cz/0908/nevymlouvej-se-ze-jsi

A pro ni:"dopadlo to dobře, ale su uplně mrtvá":-D

Když člověk není vytrénovaný a kolo vytáhne jednou za čas na maximální plus mínus tří kilometrovů vzdálenost, tak těch přibližně 90kilometrů je pro něj fakt moc......, ale doufala jsem i jsem prosila ať to stojí za to, protože jsem klidně mohla jet s našima na pouť na Karlovice a jet tam autem a být v pohodě....a nebo si vybrat nějaké místo o kterém nevím ani kde je a jet tam prostě jenom na pouť a být z tohho uplně k.o., tak jsem Boha strašně moc prosila ať to stojí za to......A stálo....

Cestou tam se nám jelo skvěle až na to odbočení do těch hor před Provodovem a já uplně chtěla litovat, že jsem se do toho dala, ale stále jsem prosila ať mě tam něco čeká......, ale po zdolání jsem byla štastná, že jsem to dokázala, bohužel jsem netušila, že ke kostelu se jde do takového kopce na který jsem neměla pořádně ani sílu, ale přeci jsem to zvládla.....a co se nestane.......uplně mě překvapí, že se dozvím, že Provodov není jenom takové místo a pouť tam není taková jako všude, ale že je to poutní místo, kde si u Pany Marie Sněžné dokáže člověk strašně moc vyprosit a stalo se tam také i hodně zázraků a celý ten kostelík byl podobný tomu na Hostýnku......Dojely jsme a hned jsme začaly potkávat spoustu děcek, co s náma byla v Medžu až jich bylo fakt moc....a co se nestalo...., mohly jsme se s překvapením potkat i s otcem Pavlem, který nás tam provázel a za to jsem ráda......Mšu měl otec Pavel Šušu:-D  a my mohly dostat i osobní novokněz. požehnání a celá tahle pouť byla uplně užasná a hned, když jsem vyšla ten velký kopec k tomu poutnímu místu, tak jsem ucítila jak je mi dobře......byl to prostě krásný den a já moc děkuji cerkam, že se se mnou o něj podělily.....

Zpátky cesta už byla horší, protože nás tam čekaly velikánské kopce, ale nějakým štěstím jsme je všechny vyšlapaly, takže když jsem ted doma, tak je mi z toho všeho uplně krásně, protože jsem se uplně překonala a celou tu těžkou cestu jsem mohla za něco obětovat.....ted nelituji, že jsem jela a dokonce jsem na sebe moc hrdá.......

Když jsem přijela před chvíli, tak jsem se musela ještě sbalit, protože zítra jedeme se scholičkou na týdení výlet za otcama a já nemám ani spacák at je na čem spat a ani žádné jídlo na celý týden, ale nevím proč mi stále někdo napovídá:"neboj, to se zvládne"......a když se balím ještě na jeden týden, kdy rodiče mě z výletu vyzvednou a pojedu s nima na další dovolenou, tak si říkám jestli jsem si stím cestováním neukosla velký krajíc, protože po Medžu jsem byla pouze celý jeden den doma, ale snad mi Bůh a všichni tam navrchu přimlouvající dají na tohle všechno sílu.....myslím, že to všechno opět bude stát za to.....

Bože, děkuji Ti za uplnynulý den, který byl uplně těžký psychicky i fyziky, který jsem mohla prožít A děkuji Ti za tu sílu, kterou jsi mi na to zdolání dal a taky za Ty všechny známe tváře, které jsem tam opět potkala....