Jak prosté je lidské mínění a díky Bohu za to...

29. 9. 2013 16:40

Možná už je toto téma nějak "ohrané", protože do takových situací se dostal asi každý...Možná má křesťan výhodu, že má důvěru v Boha a tak se může opřít o tu známou a tolik pravdivou větu:Člověk míní, Pán Bůh mění....

Poslední dobou jsem si možná mínila až nedzravě moc.... a Pán Bůh?? Pán Bůh jenom každé mé mínění měnil a mění.... a já?? Já Mu jenom děkuju, že mě často neposlouchá v mých naivních představách, plánech...., že se mnou nenechá zvyklat, ale jedná tak, jak je to pro mě nejlepší... a je to vždy milionkrát lepší, než to, co sem si myslela, že je pro  nejlepší...

Poslední dobou je v mém životě docela hodně změn....ještě pomalu se v nich adaptuji, ale v důvěře, že to co odevzdám, obětuji, se mi vrací zpátky v jiné podobě...

Poslední dobu myslím asi rozmezí mezi mou maturitou až doteď.... Asi v mé malé sebedůvěře jsem byla přesvědčená, že maturitu nezvládnu..nikdo tomu nevěřil až na mě...a?? Můžu jen říct, že Bůh mě poučil a to ne poprvé, že mi dal další lekci a že se zase "předvedl"..... Maturita za mnou, ale nikdy to nekončí, pokud jste mladý člověk plný nějakého potenciálu, ambicí a touhy dokázat a objevit ještě víc....-tímto nechci říct, že ti, kteří neměli zájem o další pokračování v objevování-vzdělávání se tímto vylučují... A kam dál?? Chtěla jsem vždy pomáhat, mít pocit naplnění z toho, že uvidím vděčnost druhého... Nějak jsem se hodně viděla u těch malých človíčků se svým vlastním světem...a chtěla jsem si vybrat speciální nebo sociální pedagogiku...3 přijímačky a třikrát neuspěla.... a pak kde je Bůh?  U maturity mě podrží, ale dál....? co mám dělat dál?? Posílám dvě odvolání...prázdniny plynou, nátlak ze všech stran a já?? Bože, co se mnou zamýšlíš, kde mám být, co mám dělat, to mě necháš tak?? Já vím, že nenecháš, ale co chceš?

na jedné velké slavnosti-určitě ste tam taky byli jsem chtěla potkat dva lidi-byli to otcové, se kterými se jinak moc nesetkám... Hledám je mezi tolika tisíci lidmi a nikde....vzdávám to a procházím a jen se rozhlížím až zahlédnu toho prvního... jdu za ním a dozvídám se, že mám velké štěstí neboť se chystá odejít a rozhlížet se v tu dobu na jinou stranu, už s ním asi nebudu a nebudu tady, kde jsem teď...Jdu ho doprovodit k autu, loučím se s ním a najednou vidím toho druhého otce, kterého, kdybych nešla tou cestou k autu, tak odjede a už ho nepotkám... Gratuluje mi k maturitě a jen podotýkám, že sem za to vděčná, ale nevím, co dál....a ho jen tak napadne, co bych řekla na Caritas..docela paradox, protože na tu školu jsem chtěla jít, ale vzdala sem to neboť jsem si myslela, že bych nezvládla přijímačky hlavně z angličtiny... Ale on naléhá...ať to zkusím.. Trochu se pousměju.., mám dojem, že každá humanitně zaměřená škola nemá již druhé kolo přijímaček, ale on mě utvrzuje v tom at se podívám, že třeba ona má... Pochybně mu slíbím, že se podívám a nevěřícně nechápu, že vidím na hlavní stránce datum 2. kola příjímacího řízení. Hned se hlásím a vše odevzdávám..

Mezi tím mi jeden známý nabídne, že má nějakou známou na škole, kde jsem se nedostala a že by mi to snad šlo zařídit po domluvě...-to mi příjde dost nefér, takže odmítám a odevzdávám..Pak se dozvídám, že čekají na můj životopis do mateřské školy u nás, protože shání učitelku... Ale je to opravdu co ty chceš?? I přes nátlak si životopis nedávám....jen to odevzdávám.... a čekám na poslední týden prázdnin a na přijímačky, kterch se tak bojím, ale vím, že je to odevzdané... a? Během posledního týdne mě osobně žádají ať du na pný úvazek na půl roku učit, já po tom co jim říkám, že jim dám vědět po přijímačkách doufám, že tam nevede má cesta...a dále mi příjde odpověd na odvolání z jedné školy a?Přijímačky jsem zvládla, celkem bez problémů, jsem na škole o které jsem si myslela, že ji nezvládnu... A už teď můžu říct, že to nebude žádný med, ale prostředí školy zakotvené na Bohu...ochotní, milí kolejníci, kteří se o mě starali a měli zájem...duchovní akce... a můžu pomáhat těm, v kterých je Boží tvář, Ti co k Bohu volají-žížním...

A těch změn je více....vděčím hlavně Medugorii, která mě držela v období maturity a která přinesla plody a znovu mi ukázala, jak je mé mínění prosté....

Zkuste si spočítat kolikrát jsem si během  půl roku naivně mínila a kolikrát mě zase Bůh dal víc, než jsem si snad mohla představit, že si zasloužím.....

 

 

Zobrazeno 803×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková