Obměkčení, nemoci, víra v uzdravení, slzy, dojetí, přátelství, radost, dělení, proměnění.....
Mnohými slovy se dá shrnou uplynulý čas, uplynulý týden, strávený zase na Tom místě... Když tam člověk jede, vždy se v něm něco pohne ač se zdá být tvrdší než kámen.. nikdy neodjíždí stejný....I když se vrátí a začne dělat stejné chyby..i když mu jeho předsevzetí dlouho nevydrží, i když znovu zase upadne...nebude stejný... Každého, kdo tam alespoň jednou byl, každého, kdo se tam pokořil provází milosti...
Jelikož jsem patřila mezi lidi, kteří už třetím rokem doprovázel na této cestě stejný pastýř..., mohla jsem hodnotit, pozorovat, mohla sem si skoro jediná všimnout a upozornit, že nebyl stejný..., že se měnil i on.... Čím to? Jeho kílou.., růží.., jeho novým připsaným rokem.., že by už stárnul a moudřel... měkl?? Tomu by snad nikdo nevěřil..., ale nezdálo se to jen mě...Den za dnem, postupně stále víc, tak jako když rozvařujete rýži...hodnější, vřelejší, vstřícnější....Až v poslední den jako beránek, sotva mluví, sotva chodí..pokořený, proměněný a to nemusel chodit ani na proměnění na Křiževac....
Začínám od otce Červenky..od našeho Medju pastýře.., protože mnoho z těch milostí za pomoci Ducha svatého pocházely od něho....
O otče můj jsem sláb,
znavené, bolavé nohy mám.
Jak stále jdem za Tebou,
spocení padáme únavou.
O otče můj jsem sám,
zraněné, bolavé srdce mám,
že slova Tvá bodají,
když právě potěšit mají.
R:Červenko z Morkovic,
Ty ženeš nás dál,
tvrdý jsi, neúprosný, často těžce zvládáme to.
Červenko z Morkovic, my však děkujem Ti,
že nás vedeš, povzbuzuješ, pastýři náš...
O otče můj jsem rád,
radostnou, veselou duši mám.
Proč sa tom tak divíte,
že sa nám naozaj lůbíte.
R:Červenko z Morkovic,
Ty ženeš nás dál,
tvrdý jsi, neúprosný, často těžce zvládáme to.
Červenko z Morkovic, my však děkujem Ti,
že nás vedeš, povzbuzuješ, pastýři náš...
Tak tato píseň byla stvořená ve 2 ráno zhruba v 5lidech, kteří se drželi za hlavy a plodili ji v zoufaltví a ve spánkovém deficitu.... Tato píseň byla naším darem k 45 narozeninám, ale ne jen naším, ale snad i Bohem daným darem, protože byla naprosto výstižná....
Milostí bylo mnoho... všechny zasáhly všechny... Poprvé autobus plný mladých...ač mladých, tak vřelých lidí, kteří ze sebe dávaly co mohly stejně jako otec.... Mladých, kteří se chtěli stejně proměnit jako Petr, Jakub a Jan..., když šli s Ježíšem na horu proměnění...
Největším přínosem pro všechny byl výstup na Křiževac. Jako každý rok je tento výstup v postní den...V postní pátek, v kterém setrváváme jak jinak než v postu... Měla z nás téct krev a pot, slzy....mělo to být tvrdé...Je to asi nejnáročnější den, kdy si často člověk sahá až za hranici svých možností ve spalujícím žáru při výstupu téměř hladný, vyprahlý, špinavý... Ale bylo to uplně jinak... Cesta i když pro některé bosá, nebyla tak náročná..celý den se mi zdál jako každý jiný...jako bych ani žádný půst neměla..
Otec na začátku vybral několik lidí, kteří měli úvest jednotlivá zastavení svou myšlenkou... Každá myšlenka, každého člověka byla velmi originální a výstižná... následovali prosby na které navazovali výstižné odpovědi, které otec vybral...
Tvůj těžký kříž -Příjímám, Naše nemoci Přijímám, naše rodiny/přátelé přijimám...
Být pokorným a čistým jako ty-Pomoz nám Matko, Být takovou Matkou jako Ty pomoz nám Matko....
Zrovna u tohoto zastavení k nám přibyly maminky, které se k nám připojily. Matky, které se modlily za to, aby byly správnými matkami pro své děti, aby s nimy měly trpělivost, aby byly správným vzorem.... Bylo to zvláštní... Děti se modlily za své rodiče za vztahy k nim, aby byly pro ně stejným, neposkvrněným požehnáním jako když byly malé téměř nečinné, čisté děti a najednou příjdou matky, které se modlí za ty děti se kterými je to rok za rokem těžší a náročnější...
Při výstupu jsem si říkala, že mi to příjde hlubší než roky předešlé.., že všechny ty prosby byly proniklé z upřímného srdce každého, kdo je vyslovil.., že Duch svatý každému vštěpoval vhodná, výstižná slova, že každý se v každé prosbě našel, přikývnul a příjmul ji za svou.... Po tomto pomyšlení mě zastaví otec a klade my stejnou otázku...:,,Jak se ti to zdá, není to lepší..? jsem z toho nadšený a počkejte navrch, nahoře Vás čeká ještě něco vyjímečného...."
AGAPE...
Rozprostřely se šátky, rozložily chleby a voda a my si sedly do kolečka... otec s bohoslovcem Jirkou lámaly a rozdávali chléb, podávali ho každému a my jsme jen mohly dodat, že tam chybí ještě ty ryby... Poté nám podávali vodu... a na závěr bylo mytí nohou
Vždy o Velikonocích jsem si říkala, jaké to musí být pro muže, které vybral otec Karel jako 12 učedníků, kterým myl nohy a pak jim je políbil. Říkala jsem si, že bych ten pocit někdy chtěla zažít... Bylo to zvláštní a symbolické... Co vlastně znamená mýt nohy?? Být jako Ježíš..jako tím, který se pokořil... To, co jsem já udělal Vám, jděte a dělejte Vy ostatním... Jděte a proměnte se, jděte a usmiřte se..jděte a pokořte se... Nebuďte jako Petr, nejdříve nechtěl vůbec a pak chtěl omýt celý...a přitom stačí jen nohy...
Přitom jsem si uvědomila, že moji křížovou cestu za mě nikdo nepůjde, že křížová cesta nebude medová, že hříchy budou pálit jako ty rozpálené kameny a že jehličí opadané ze stromů se do noh budou zabodávat jako rány od druhých..., že tam nebude téměř nikdo, kdo by pomohl....až na pár Veronik a Šimonů..., že musím jít s očima upřenýma jen na Ježíše a že až výjdu, tak po té vyprahlé, trnité, stoupavé cestě mě/nás čeká vrchol....nebe.... Příjde Ježíš, podívá se na každého z nás, podívá se na všechny ty bolesti, které jsme za něj trpěli, podívá se na všechny hříchy, které nás špinily a začne je smývat..... Bylo zvláštní nabízet své zraněné, špinavé nohy po tom bosém výstupu, nabízet je Ježíšovi... Ježíšovi, který neřekne:,, Fuj, ty jsou ale pošpiněné, těch se nedotknu, ty nepolíbím...".. Ne, Ježíš dokáže umýt i nohy, které jsou léta napuštěné špinou a zraněním... Spíše čím víc, tak tím je to vřelejší...
Dalšími milostmi, které si pro nás otec nachystal byly v Tihalině, kde jsme měli nádhernou venkovní mši a kde otec na oltáři odevzdal a proměnil naše vyslovené, snad i nevyslovené nemocné...
Často jsme šli nad své možnosti jako např. těsně po příjezdu a nespavých dvou nocích cesta večer na Podbrdo s růžencem bohoslovce Jirky..., kde jsme mohli opětovat ležícího, bezbraného otce, který s námi kvůli přítěži nemohl jít.... Další denní Podbrdo již s ním, bylo bodavé..tvrdé...., kdy nám často odradil naše najivní představy o víře krutou realitou...., ale na konci nám všem udělil křížky na čelo, jakoby říkal..:,,Vše to říkám z lásky k Vám." Také jsme byly u modrého kříže, kde jsme s otcem odevzdávali naše rodiče, za které jsme se s ním jednotlivě pomodlili.
Zlý byl celou dobu taky s námi, nejspíše zuřil, nedivila bych se, po tolika milostech... Hned na začátku cesty nevolnost a zvracení jedné z účastníků, dále otcovo přitížení, vyhozené rameno v Kravicích člověka, který dával svěděctví o SČS, viroza, kterou dostalo asi 6 lidí... Ale Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? (Ř.8) ne ani tyto nemoci nás neodloučily od těch milostí....
Poslední Medugorská milost byl noční výstup na Křiževac asi ve 20 lidech a také česká mše na hlavním podiu těsně před odjezdem, kde si kázající otec odnesl mnoho potlesku za velmi silná slova...
A ještě nikdy jsme nedostali dar.....však otec z nás byl natolik nadšen a rád, že každému tuto vděčnost stvrdil darovaným růžencem....
Celou touto pouť jsme završili už v našem kraji v Morkovicích mší svatou, po které nám jedna farnice říkala, co jsme s otcem udělali, že ho v životě neviděli tak zrujnovaného, že sotva stál na nohou a sotva mluvil....
Jak ste nám otče tkvěl do hlavy, že budeme potit krev a slzy...., tak to Vy jste je potil za nás..... dostal jste ze sebe nejvíc pro nás...a my Vám za to děkujem....
Amen.
omlouvám se za jeho opomenutí.... a děkujem :)) +
Krásné svědectví, děkuji za něj a jsem ráda, že tam s vámi mohl být i můj bratr, který to vše jistě potvrdí, že byl tento rok v Medžugorii vyjímečný. Děkuji
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.