Dokonalí rodiče aneb i dokonalost vychází ze slabostí a pádů..

Máte dokonalé rodiče?? Rodiče, kteří Vás nezklamou, vždy Vám výjdou vstříc, rodiče, kteří v životě neudělali chybu ve výchově, kteří když jste velcí, si společně řeknou, že jsou hrdí na to, jaké mají děti a na to, že je vychovali dle dokonalosti??

Myslím, že nikdo z nás nemá, neměl a nebude mít takové rodiče...Myslím, že z chyb se poučují a zrají, že aby dokázali být dokonalí, musí dělat chyby, musí zkoušet, co dítěti nejvíce prospěje, protože každé dítě je individuální... Z chyb se  poučuje...Jediným daným pravidlem je láska..vzájemná láska...

Kdo byli dokonalí rodičové?? Za nejdokonaleší rodiče ve všech dějinách můžeme považovat svatou rodinu-Marii, Josefa a Ježíše... Ti jsou tak dokonalí, jejich vztahy jsou tak dokonalé a jejich soužití harmonické, že se často jejich trojce vystavuje do rodiných domů, bytů, aby byli naši přímluvci a abychom nad sebou měly vzory opravdové, idilické rodiny...

Ona to však nebyla taková idilka... Myslím si, že Marie v tak mladém věku udělala určitě hodně chyb při výchově, i když vychovávala Boha..., že to neměla nijak polehčující a ne jen Maria, ale i Josef, který by si mohl klidně z ješitnosti říct, že nemá žádné závazky na výchově, když vlastně Ježíš není ani jeho...

Z Medugorje mě díky otci Červenkovi utkvěla jedna myšlenka...jedna důležitá myšlenka, kterou bychom neměli nikdy ani jako děti a ani jako rodiče opomenout. A to, že Bůh, který sestupuje k lidem a který žije jejich lidský strastiplný život, je pořád Bůh, který se však musí přizpůsobovat. A že rodiče, kteří mají vychovávat Boha, jsou pořád obyčejní smrtelníci a návody na to jak správně vychovat Boha nikde neměli...

Tenkrát, když se Ježíš ve dvanácti ztratil, nebyli Marie ani Josef zodpovědní a spolehliví... prostě mávli rukou nad tím, že nemají syna a vůbec nad tím nepřemýšleli.. prostě to brali..jak říct v dnešní době-sportovně. Však on se někde nejde..určitě jde za náma..však je veliký, nic se mu nestane...Třeba si mohli říkat, že mají konečně svatý klid.... -jak to říkají rodiče o svých dětech v dnešní době.. Dnes by Ježíše hledala policie, možná i vrtulníky po 24 hodinách, ne-li dřív... V té době je napadlo vrátit se k Ježíši až po třech dnech. A ještě ani nevěděli, kde je a jestli mu něco není. Dnes by je snad zavřeli za zanedbání péče. Možná je držela ta myšlenka, že je to vlastně Bůh a tak se snad o sebe postará. Po 3 dnech ho naleznou v chrámě a on si na ně ještě dovolí, že však měli vědět, kde ho najdou, že to bylo přece jasné..

Zajímalo by mě, jestli byl Ježíš v dětství kvítkem. Jestli dělal vylomeniny, jestli rodiče obtěžoval, odmlouval..jestli se třeba nadřazoval.. A zajímalo by mě, jak to brala Maria s Josefem. Jestli ho okřikli, napomenuli, ruku nad ním asi nevztáhli, ale jak se chovat ke svému dítěti, když je Bůh..? Jaké měli práva a nároky? Kdo ví... Každopádně hned po nalezení je psané, že Ježíš s nimi odešel a od té doby sekal jak se říká latinu... Kdo ví, jak dlouho by tam jinak zůstal..., ale pak už si nedovolil hrát si na Nejvyššího, i když Jím byl. A jak se zachovala Maria?? Nevyčetla mu to, nepředhazovala mu to, neříkala to druhým jakého má neposlušného syna, ale vše uchovala ve svém srdci...

Z toho plyne, že i dokonalá svatá rodina dělala chyby ze kterých se však poučila... Poučíme se i my, uchováme to vše ve svém srdci?

K tomu mi ještě utkvěla myšlenka, proč prvním papežem nebyl Jan, ale Petr. Kdyby totiž Ježíš vybral Jana, moc by se s náma nemazlil. Nutil by nás jít až tam, kam zašel on. Říkal by, že když on šel ke kříži a vydržel to, tak to musíme vydržet i my. Petr však už ztratil svoji pýchu a hrdost daleko pod křížem a pod Golgotou... Petr se dokázal ze svých chyb a slabostí poučit, protože tehdy to byl on, kdo si myslel, jak je silný...