Tuto větu jsem si vyslechla na schodech k našemu paneláku... Vyšla z úst starší, usměvavé paní, ze kteréhé čišila od pohledu láska k tomu, ke komu byla směřována... On byl ještě starší...sotva stál na nohou, zmateně se díval kolem sebe.... Ona ho chytla pod paží a šli ruku v ruce ze schodů... v každém jejím pohybu byla vidět láska....
Víte, asi bych to tak moc nezaregistrovala, asi bych se nad "nějakými" starými lidmi nepozastavila a neotočila se za nimi s úžasem.., kdybych ještě před pár dny ve spěchu, že nestihnu školu, protože jsem jela z domu a musela se stavit ještě do bytu pro věci, byla strašně nadšená, když jsem zjistila, že nejede výtah.. normálně by mi to nevadilo, ale ted to vážně přišlo vhod.. Vybíhám asi 5 patro a potkávám tutéž paní usilovně mačkat nečinný knoflík a obracet se na svého protějška, že jim to tak scházelo..., že budou muset pěšky... Ale neřekla to naštvaně..neřekla to tak, že by se celá její budoucnost musela ted změnit kvůli pokaženému výtahu a že nyní musí vynaložit všechno její úsilí, trpělivost a vytrvalost a musí se smířit s tím, že nestihne to, co měla stihnout... Neřekla to tak, že by to byla přítěž či překážka..ani ironicky.. Řekla to tak s láskou...téměř jen malým povzdechem.., ale žádné naštvání jen něha.... A já se jen pousmála..nenapadlo mě, že když to říká s takovou nadvěcí, že to bude tak těžké..
Sotva jsem otevřela dveře, naložila svůj náklad učebnic, vracela jsem se zpět dolů...Je potkávám tak o čtvrt patra niže než předtím.. Pán se drží zábradlí oběma rukama a své nohy přemlouvá k pohybu..Paní u něho stojí a povzbuzuje pohledem, občas přidrží....Pán, zatím co já sešla jejich patro neudělal ještě ani krok a ona říká druhé paní... zase jen tak oznamem spíš povesele, že měla být už dávno někde jinde.... Nebylo tam cítit žádné napětí ani vztek..
Nevím, jestli to byli manželé..., ale i kdyby ne, nesejde na tom...
Proč Vám to píšu?? Chcete vidět, jak si myslím, že vypadá opravdová láska? Jak se vážně strvrzují slova:v životě i ve smrti, v nemoci i ve zdraví, v dobrém i ve zlém??? Konečně vím, co ta slova znamenají,...
Amen
Bojím se,že něco podobného nezažiji.Že tu pravou lásku nebudu mít šanci poznat.
To je úžasné! Jednu takovou paní znám. Je už prababička, má stříbrné, lehce zvlněné vlasy a nádherné modré oči, ze kterých září dobrota, trpělivost, laskavost. klid... Takoví lidé neskrývají ani kousek záště, na nepřátelsví nebo v pohoršení reagují zármutkem - spíš smutek, nikoli vztek.
kacarov - "ta pravá láska" se nepoznává. Ta se vytváří.
To je jako kdyby člověk chodil pořád okolo stojanů a naříkal, že nikdy nevytvořil umělecké dílo...
díky Bohu, za tyto příklady lásky!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.