Kroky vede víra aneb opět u naší Medju Maminky

8. 8. 2012 14:13

Touha podělit se o to všechno úžasné předčila i to zklamání, když jsem včera omylem celý článek, který jsem psala v únavě pozdě večer smazala..., takže to všechno znovu a snad ještě lépe.. :))

 

Tento článek chci věnovat všem, kdo tam se mnou byli a kdo prožívali snad a doufám stejné pocity jako já.... Je úžasné být tam a cítit tu neuvěřitelnů Lásku, to, že jsem Bohem chtěný, milovaný, z Lásky stvořený, Pannou Marií chráněný a zlu nepoddajný, že i přesto, že i kdyby se k Vám všichni obrátili zády, ublížili, opustili, zradili, On to nikdy neudělá, On to udělat ani nemůže, protože On nás tvořil skrze Jeho bezpodmínečnou Lásku a kdyby nás nechtěl mít rád, nemohl by mít rád ani sebe, protože v každém z nás je kus Jeho...A tak vlastně ani já to nemohu udělat, nemohu jinak, než mít oči stále upřené na Něho a jít dál, protože jak se zpívalo v jedné postní písničce, kterou jsem jen jednou slyšela, ani nevím jak se jmenuje, ale vryla se mi do srdce-Ted když vím, že za mě umíral, já nemohu už nikdy pryč/zpět, ne,ne,ne,ne,ne,ne já nemohu už nikdy pryč/zpět...

Toto místo je kus nebe, aby každý, kdo tam byl, zakusil douškem ten pocit a aby to v něm vzbudilo touhu dělat vše proto, aby se do nebe dostal....Píšu to s přáním a prosbou, abych nebyla stejná jako před týdnem, aby nikdo z nás nebyl stejný, aby každý, kdo tam byl, zakusil tu Lásku, která ho vybízí k tomu, aby se dostával nebi stále blíž a blíž...

 

Proč ten nadpis kroky vede víra?? Jednou z takových často zpívaných písní při přijímání byl Emanuel, kde se zpívá kroky vede víra a tento pocit jsem měla při bosém výstupu na Podbrdo, kde si můžete vybírat mezi různými cestičkami, mezi různými kameny...Můžete si vybrat lehčí, ale delší cestu nebo kratší, ale těžší....Někdy třeba zjistíte, že se musíte vrátit, protože tama to nepůjde, někdy se držíte jen člověka, který jde před vámi a děláte stejné kroky...někdy vás nějaký ostrý kámen odře, někdy vás spálí horkem... A já si uvědomila, že tato cesta je uplně stejná jako ta životní, kdy si můžeme vybrat z různých těžších, delších, kratších, lehčích cest, kdy se musíme často vracet, kdy si často ublížíme..... Já jsem to dělala tak, že jsem prostě šla, s vírou, která vedla moje kroky, že kámen na který stoupnu bude ten správný...a těch pár odřenin, tak to bylo kvůli tomu, aby se neřeklo a já aspon přinesla nějaků oběť :-D

 

Další silný zážitek byl první i druhý výstup na Křiževac, kde máte kameny mnohdy horší a cestu ještě dvakrát delší. Bylo úžasné tam jít všichni společně, bylo úžasné, když se každý mohl zapojit do křížové cesty, myšlenkou, prosbou, díkem... A nejúžasnější bylo vystoupení až na vrchol k samotnému tyčícímu se kříži a vidět ty majestátné hory, které oslavovaly Boha a Jeho  krásu stvoření. Bylo užasné prozpívat celou Koinonii a chválit Boha na vrcholu, když se novokněží modlili za každého z nás...a nejúžasnější bylo, že to bylo v den postní-pátek a tak každý z nás obětoval nejen své nohy, ale i žaludek, protože takový výšlap jen o chlebu a vodě má ještě větší grády :))

Další výšlap na Křiževac byl ale ještě silnější, protože člověk se šel proměnit na horu Tábor, aby nebyl stejný....A tak se dva človíčkové vydávají o půl 1 v noci na hodinovou cestu, která je doprovázena 200 Zdrávasy (4růženci) a pak znovu cesta k vrcholu, který se jde cca hodinu a my ho vyšly asi za 20-30min, protože touha být už navrchu nás popoháněla tak, že nebyl čas ani na napití vody. A tak jsme se dostaly o půl 3 nahoru, kde už bylo snad tisíc lidí a kde nebylo ani kde šlápnout.  Ulehly jsme pod ten velký tyčící se kříž a usínaly s cca 48 Zdrávasy za každého, který se s námi vydal na tuto pouť do Medju a také s písní Ježíš moj. Nad námi byly bdějíci hvězdy a pod námi celý spící svět.... v 5 hodin započala mše svatá, která vyvrcholila rozdáním přijímaní, kdy vyšlo to nádherné slunce, při kterém si člověk mohl říct Ať slavné Kristovo vzkříšení moji/naši tmu ve světlo promění. Úžasné taky bylo setkání se zbytkem  vyvolených od nás a tak jsme se společně vydaly na cestu zpět, kde nás čekala další úžasná věc a to byl človíček červíček:-D, který obětoval svůj spánek, abychom nemuseli šlapat znovu pešky a stihli snídani :)))

 

Další, co bych chtěla vyzdvihnout, byl ten pocit při společných mších, kde se všechny národy z celého světa spojily v jednén velký, silný národ, který má jen jednoho Vůdce. Je úžasné, když je místo, kde mše probíhá tak, že prosby má skoro každá země na světě, že skoro každá slohka písně se zpíve ve všech jazycích....Nejúžasnější pocit byl ten, že konečně i Češi se více zveřejnili a přispěli ke slávě Bohu svými svědectvími, kterých bylo tak 4, což je úžasné, protože české svědectví tam snad ještě nebylo a najednou 4. Další úžasnou věcí bylo, když ze všech národů vybrali 3 země, které měly zazpívat své dvě najlepší písně a že z těch tří nebyli ani Češi ani Slováci, ale byli Čechoslováci s tím, že jsme stále jeden národ v Kristu a tak budeme zpívat spolu... Myslím, že jsme tím překvapili celý svět a i sami sebe... 

 

Kromě tohoto všeho jsem vděčná za každý čas adorace společné i osobní v kapli, za zpověď, která je v Medju fakt úžasná, za každou promluvu, myšlenku, napomenutí našich tří otců, kteří nám stále, ustavičně vštěpovaly něco do hlav ač jemně nebo drsně ač přísně nebo mile, ale vždy s láskou...

 

A po čas odjezdu byla úžasná poslední zastávka u Panny Marie, kdy jsme ji obklopili zpěvem a tancem a naposledy společně prožili ten Medjugorský pocit....a já doufám, že zůstane celý rok v nás a my vážně nebudem stejní a doufám, že příští rok se sejdou znovu tak skvělí lidé....

 

Poslední věc, kterému patří největší vděk je že jel i přes bolestnou nemoc člověk, bez kterého by to nešlo, protože kdo by nás tam ustavičně káral, utahoval si z nás a dával najevo svou lásku neobvyklými způsoby.....;))) Takže sic s kýlním pásem, ale přece hodinu před odjezdem rozhodnutý otec Červenka jel s náma, protože věděl, že nemože nechat svoje ovce bez pastýřa a myslím, že každý si teď říká, jaké by to bylo, kdyby nejel, sic by mě třeba nikdo nenadal, ale zase bych se nemohl dostat přes to kárání duchovně dál nebo bych se nazasmál těm všem vtipným zážikům s ním :-D :)) A díky i Pecanovi a otcovi Vladimírovi, kteří byli také dobrými pastýři :))

amen...

 

(Těch neuvěřitelných zážitků bylo ještě viacx, ale všechno se to pomalu vstřebává :)))))))

 

 

 

Zobrazeno 1478×

Komentáře

JJanisek001

:-D a my mezitím prozpívali celů Koinoniu :-D

Zobrazit 16 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková