Bez dávání se láska okrádá o to nejcenější...

Nikdy by mě nenapadlo, že za jeden den uvidím tolik očí naplněných  překvapením, dojetím a slz, nikdy by mě nenapadlo, že mě stiskne ruku tolik vděčných dlaní a hlavně nikdy by mě nenapadlo, že tak malá věc dokáže něco tak VELKÉHO.....

V době Vánoc by měli být všichni nějak srdeční a ne jen tím, že nakoupí všem kdovíjaké dárky, ale opravdovou vděčnost si dárky nekoupíte, musíte se do toho totiž vložit sami, dát něčím druhému ne dárek, ale kus sebe. Jestli chcete opravdu prožít Vánoce s takovým pocitem, udělejte jen malou nepatrnou věc, která moc nestojí a přitom člověka zahřeje víc než cokoliv jiného....

V našem novém skromném, ale obohacujícím spolču jsme se rozhodli, že uděláme něco, čím někoho potěšíme...jenom potešíme.....A tak jen s touto myšlenkou jsme museli řešit, co to bude, pro koho to bude, jak to bude a kdy to bude a společnými silami, společným Duchem jsme nakonec měli plán a ten jsme také učinili i když jsme nevěděli do čeho jdeme a co nás čeká.....

Cíl-domov důhodců, věc-výroba Betlémků ze sušenek a gumových medvídků, pomoc-jeden kreativní otec :)), účastníci-Bůh je plodný i na poslední chvíli :))) doba trvání asi 5 hodin za 2 dny, oběť- svůj čas, výsledný účinek- nepředstavitelně maximální... :))))

Takže když to trochu rozepíšu, myslím, že to všechno stálo za to i když nás bylo málo, On si to všechno zařizoval podle svého a my byli zase jen nástrojem :)))) A přitom nás to tolik naplňovalo jako třeba Ježíšek žralokem nebo mandarinkou kytaristkou :-D, také běhání po obchodech a shánění věcí a když se vrátíme a myslíme, že sme zastavili manufakturu, tak zjistíme, že když jsou dva tři nebo šest a mají společný cíl, tak to jejich výrobu neohrozí :))), také plašení sov a schůzky můžou být naplňující:-D tímto dlouhým výkladem chci jen říct, že to není obohacující jen pro Ty, koho chcem potěšit, ale i pro nás :)))

2. den, den D :))) Cestou neznámou jsme šli až jsme došli k Hvězdě-DD a tam na nás čekala ta nejlepší paní jaká tam mohla být....po otázce s čím jsme tu přišli a jestli máme něco nachystané, jsme se na sebe jen podívali a nechávali to na Duchu svatém.... První lidé nám dodali nejen odvahu, ale také chuť jít do neznáma s ničím nepřipraveným jen s cílem udělat všem radost...., protože nás za to ani nechtěli pustit jak nám pořád děkovali :)))

Nikdy nepochopím, že slova přišli jsme Vám popřát veselé Vánoce a hodně zdraví štěstí....a tohle sme pro Vás vyrobili, aby sme Vás potěšili, stačili na slzy dojetí na pár promluv o životě, na plno cukroví a bombonieru či vdoleček a na vděčnost....dvakrát jsme si mohli zazpívat i koledy a jednou se i pomodlili a dostali dárek i od paní, která nás provázela.... to jen za trochu obětovaného času...

Prý to tam nikdy nezažili, aby si pár mladých lidí řeklo, že je navštíví, aby je jen potěšili, prý je to jak zázrak a přitom to nic není, tak malý skutek, ale tak moc zahřál u srdce... A potom jsme si všichni mohli říct, že tyto Vánoce jsme udělali něco opravdu naplňujícího......

amen....