Ježíšova tvář v prokletí....

15. 5. 2011 22:21

Poslední dobu se stýkám s jednou věcí....-odpornou, nepředstavitelnou, hnusnou věcí, která je prý prokletím..... Nesetkala jsem se s tím osobně....-bohužel nebo bohudík?

Dočetla jsem zrovna knížku Otec vyhoštěných a dodívala se na film František a Klára. Nevím jestli to někdo viděl či četl, ale u obou sem si uvědomila jak hrozná, ale taky nádherná může být nemoc jako malomocenství....

Lidem odpadává kůže z těla, rozpadají se jim údy, ze kterých vznikají pahýly, tváře mají plné puchýřů, smrdí, jsou špinavý, sami se ukrývají ve své nemoci a jsou sami a opuštění. Celý svět jimi opovrhuje a všichni říkají, že jsou prokletí. Nikdo s nimi nemá slitování, jsou vyhoštěni z celé společnosti a každý si přeje jejich smrt, protože jsou přítěží a studem.

Takový má dnešní svět pohled. Všechno musí být krásné, dokonalé a každý člověk, který obchází naše normy je pro nás ošklivý, odporný, hnusný, nechutný a to nemusí být ani malomocný...... Může být třeba jen moc malý, velký, může mít třeba vyrážku, mít o prst mín, mít rozštěp atd atd..... A ani já a ani Vy nemáte dost sil na to, aby jsme všechny tyto věci překousli a mnozí znás i bez malomocenství se často cítí vyhoštění jen za jejich nedokonalost, jsou úzkostní a všichni se od nich odvrací, protože i kdyby chtěli pomoct, tak pohled na ně je děsí.... To z nás udělal svět, materiální věci... naše normy, hodnoty  nejsou takové jaké by měli být..... lidmi opovrhujeme jako by to byli zvířata, ale my sami se tak chováme....

Myslíme si, že vidíme, ale jsme slepý...... zrak nám otevře pouze to, co překonáme, to, co musíme podstoupit, abychom se zapřeli jako František z Assisi, který prohlásil:,, Nikdo není bídnější jako oni. V jejich ranách jsem teprve poznal Boha. To co dříve bylo trpké, stalo se sladkým...Poprvé když objal a políbil malomocné zapřel sám sebe, zřekl se všeho, co měl, teprve potom si uvědomil, kde se opravdu skrývá Bůh.

Jako Matka Tereza:,,Vím, že když se dotýkám těla malomocného, které vydává nepříjemný zápach, dotýkám se Kristova těla, jako když beru do ruky Jeho svátostné tělo v Eucharistii....

http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/Nadace_soubory/Obcasnik/mt-malomocni.pdf

„Jsou Božími dětmi, musí umírat s úsměvem na rtech.“ To byl hlavní důvod, proč založila nemocnici – lazaret pro umírající. „Dům pro umírající je jednou ze záležitostí, které mi leží nejvíce na srdci,“ říká Matka Tereza. „Stal se svatým místem, neboť v něm každý den dochází ke skutečnému kontaktu mezi nebem a zemí; mnoho lidí tu končí svůj pozemský život, aby se spojili s Bohem Otcem. Když doprovázím tyto lidi, cítím velmi konkrétně blízkost Boha.“ Vždy, když mi někdo umírá na rukou, jako by tu umíral Ježíš. Sloužím Mu s láskou, která přivádí k Bohu. Dům umírajících se stal svatým místem. Je tu Bůh. Nedělal bych to ani za milion dolarů.‘ ‚Ani já,‘ odpověděla jsem mu, ‚dělám to však z lásky k Bohu.

http://www.marinka.cz/rybnicek/zivot-matky-terezy-dil-3

A jako otec Damien de Veuster, který se vzdal svého života pro misie, ale Bůh s ním měl větší plán a tak se setkává s malomocnými, které si dřív jen s hrůzou představoval, ted se na ně musel s hrůzou dívat. Malomocní, kteří se mu hnusili tak, až mu jich bylo líto, když se dozvěděl o ostrově Molokai na Havaji, který slouží jako poslední přýbytek pro všechny vyhoštěné bez útěchy, bez lásky, bez domova, bez jídla....vzdal se ještě více toho, čeho se vzdával před tím a šel k nim mezi vyhoštěné donést jim Krista a útěchu. Napravil tam morální úpadek, ošetřil všechny odporné rány, rozveselil všechny rozpadané obličeje, objal všechny těla bez údů. Vystavil kostel, nemocnici, sirotčinec, sám spával pod stromem......Nakonec umírá jak jinak než na malocenství se slovy:,,konečně mám tvář svých dětí..."

Tohle je opravdu láska. Boha poznáme jen ve věcech ze kterých máme strach, ve věcech, které se nám zdají nepřekonatelné a nemožné, vě věcech které chceme obcházet, ale bez nich skutečnou lásku nenajdeme..... právě tam se totiž setkáme s opravdovou útěchou v utrpení. Vždyť Kristus si to také nevybral...

,,Možná  vypadáme jako mrtví, ale jsme stále živí."

,,Možná to vypadá, že umírá, ale je stále naživu-jako my"(pohled na Ježíše na kříži)

(Klára a František)

Ne oni, ale my jsme ti malomocní...... snad jednou najdeme útěchu a taky nám někdo ošetří rány, setře slzy z očí, překoná zábrany, zapře sám sebe, aby se k nám přiblížil a abychom došli spásy.....

Zobrazeno 1923×

Komentáře

kockinová

Janiiii to je krásné, všichni povinně přečíst!

Fery

Ach:-) díky Jani!

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková