chybí nám šťastní lidé...

Dneska jsem měla zvláštní den....měla jsem jít na zkoušku do scholy,byla jsem už oblečená,skoro jsem se obouvala,ale nakonec jsem si vyslekla bundu a všechno a že nepůjdu...nevím proč jsem seděla na schodech a čekala až uplyne čas,kdy mi jel autobus.....nevím proč.....vlastně jsem se doma nudila......,ale nakonec po hodině přišel bratr a já ho poprosila jestli by mě tam nehodil a on,že jo,tak jsem si řekla,že aspon na chvílu to cenu má.......myslím,že jsem tím i hodně překvapila cerky,protože jsem jim psala,že nedorazím,ale oni překvapily mě......

no oni mě vlastně překvapují pořád.....a stále......pokaždé,když vejdu do těch dveří od scholovny,tak se na mě usměje minimálně pět obličejů s rozjasněnou tváří,že jsem přišla...a to se nestává jen,když mě nečekají a nevědí,že dorazím,ale i když mě čekají a třeba už mě vidí přicházet...prostě pořád jsou jejich přivítání tak užasné,tak upřímné,že je to něco užaného vcházet do scholovských dveří a člověk by si přál vcházet tam snad 20krát denně:-) prostě je to jako kdyby se na Tebe usmívalo několik sluníček a přitom samo sluníčko je dávno někde za humnama:)

Mně se často stává,že se špatnů náladu vejdu do těch dveří a oni si vyčarují Ty usměvy a já je skoro ani nepozdravím,skoro si jich nevšimnu a vejdu a nic prostě,tak se jim za to omlouvám.......já si těch usměvů strašně vážím......

Ale tento článek píšu kvůli jednomu usměvu,který mě poslední dobu těší a třeba dneska mi udělal radost až do ted a dokážu o něm psát i tento článek...taků mám radost....je to usměv jednoho človíčka,který byl poslední dobu strašně taký smutný.....a nikdo mu nedokázal pomoct a nevěděl,co s ním je......ne a ne se ten usměv na tváři objevit a mě to strašně moc mrzelo,protože toho človíčka mám strašně ráda..a ne jen já,ale všichni:-) no a já nevím,co tomu človíčkovi bylo,ale ted zrazu znovu září a usmívá se a já jsem za to uplně vděčná......,protože ten usměv mi strašně chyběl.......:-) a je užasné mít kolem sebe samé zářící lidi,protože potom Ti nic nestojí v cestě k tomu,abys Ty zářil s nimi,ale když je někdo smutný,tak je třeba někdo smutný s ním a to už nezáří všichni...i když občas  ten,kdo kazí to krásné záření jsem já...................................

Já nevím proč tu píšu tento článek..nevím,jestli někomu něco dá,ale mně dal........

Svět si pamatuje jen usměvavé a zářící lidi,protože na to se nedá zapomenout......nne vždy je do toho "záření".......já taky nezářím často,ale když už,tak pořádně a naplno:-)......a stačí jít jenom mezi Ty zářící človíčky,abys Ty sám zářil...oni Tě vždycky nakazí....:-)"záření je nakažlivé...:-)..........